iCestování – stránky o cestování
iCestování Home Page Hledej na mapě světa Fotogalerie Posli příspěvek do iCestování Jak nás kontaktovat?
iCestování.cz


Chcete dostávat e-maily
o novinkách na serveru?
Stací vepsat e-mail.




 

iCestovani

English English version





 

   
 

Írán, Pákistán
on-line zpravodajství z cesty



LP - Istanbul tu KathmanduRok se sešel s rokem, škole, práci a všem známým opět dáváme na necelé dva měsíce sbohem a vyrážíme na další vytouženou cestu. Ta povede tentokrát do Íránu a Pákistánu. Do Turecka pojedeme vlaky a dál zřejmě převážně autobusy. Od cesty si slibujeme setkání s neuvěřitelně přátelskými lidmi Íránu a Pákistánu. Většina lidí co už v těchto končinách byla, si pohostinost nemůže vynachválit a ta nechává stranou i bezesporu jedny z nejkrásnějších památek na světě. Víza máme vyřízeny pouze Pákistánkské a tak doufáme že se nám Íránské, které Milči v Praze zamítli podaří získat po cestě, např. v Turecku.

Taky se musime omluvit za chybejici hacky a carky, ktere na klavesnicich v asii nenajdeme...

29. srpna Odjezd ...

2. zari Tak jsme dorazili do Istanbulu a trochu popisu prubeh cesty. Odjizdime v 8:10 ceskeho casu a mirime nejdrive do Budapesti. To samozrejme nema cenu popisovat. V cesku jsme koupili listky na vlak az do Istanbulu, a se slevou pro dve osoby vysla zpatecni cesta do Istanbulu na necelych 8000 Kc! Prestupy mame v Budapesti, a potom v Bukuresti. V Budapesti mame 4 hodiny cas, takze se alespon chvili projdeme. Mistenku z Budapesti do Bukuresti mame uz z domu, takze to je ok, a navic jsme sami v celem kupe, takze celou cestu (cca 10 hodin) pohodlne spime. V Bukuresti musime prestoupit a navic zakoupit mistenku, ktera je povinna. Kupujeme mistenku v luzkovem voze, ktery je sice drazsi, ale ne o moc (cca 250 Kc). Na nadrazi poznavame ze se blizime na vychod, protoze na nas zkousi ruzne figle. Kdyz jsem ve vlaku, kde jel taky vagon cechu na dovolenou, koupil posledni ceske pivo, po vystoupeni na nas vybafl policajt ze pivo na nadrazi mit nesmime a at zaplatime 50 000 lei. Na to jsme uz celkem zvykli a takovehle hry pro nas jsou uz celkem zabavou... Po chvili dohadovani se loucime jako pratele... V Bukuresti mame taky 4 hodiny a tak se projdeme alespon kousek a zjistujeme ceny autobusu (treba se priste budou hodit, do Istanbulu se da dojet za 22 USD a to jsme nesmlouvali). Po mensi prochazce a prvnim kebabu usedame do kupe ... jsou sice triluzkove, ale davaji vsechny samostatne, takze tretiho cloveka nam sem urcite nedaji ... celou cestu se valime a cesta je tak vice nez prijemna ... Priste bysme zvolili opet stejny zpusob cesty, je to pohodlne, 2 x levnejsi nez vlak a pri opatrnosti, kterou je dulezite dodrzet taky vcelku bezpecne ... Presne po dvou dnech, tedy v sobotu rano prijizdime do Istanbulu a to primo do centra ... Vlakove nadrazi je totiz jen tak 10 min pesky od Modre mesity, coz je taky prijemne, protoze z letiste dojedete tak za 6 USD na osobu.

Ubytovavame se v Orient Hostelu, v kterem uz jsme byli, neni sice uplne nejlevnejsi, ale zato v centru a cisty... Stoji 6 USD/osoba, ale levneji bysme spali tak max za 5 USD. V sobotu uz jsme nestihli otevrenou Iranskou ambasadu, ktera ma jen do 11:30, takze musime cekat do pondeli (tedy do dneska). Ja odjel z domu pouze v sortkach, jine kalhoty, ani sortky jsem sebou nebral, takze vikend travime posedavanim v mesitach, a taky nakupy levnych kalhot, kosile, pro milcu satek atd ... Ted zrovna cekame na vysledek zadosti o Iranske viza, zadosti jsme podali v 10:00 a rekli nam at prijdeme v 15:00 ... no kdyby jsme ty viza dostali tak rychle, tak to by teda byla bomba ... Jinak nam vsichni mistni vypravi o povestne Iranske pohostinosti, takze se uz nemuzeme ani dockat. Snad nam vsechno vyjde.

Takze uz jsme zpet z Iranske ambasady a viza jsme tentokrat oba bez problemu dostali!!! No parada ... V "Ceste na vychod" od Brezinovych se pise neco ve smyslu at ani nezkousite ziskat vizum po ceste, ze byli pripady, kdy na vizum cekali mesic a odjeli s neporizenou ... Tohle je tedy ted pravdepodobne jinak ... My dostali tranzitni vizum na 7 dni behem par hodin a za 20 USD! Taky jsme uz koupili listky na cestu do Teheranu, protoze v Turecku se nechceme prilis dlouho zdrzovat, ale chceme co nejdyl stravit v Iranu a Pakistanu ... Nejlevnejsi listky co jsme sehnali jsou za 30 USD. Odjizdime zitra o pul druhe, takze nevime jak dlouho budeme mimo internet a jak dlouho bude trvat, nez se zase ozveme ...

8. zari Tak jsme opet na Internetu se zpravami z Iranu. Po pravde, nevim jak zacit, protoze tech udalosti se stalo spousta...
Z Istanbulu jsme odjizdeli celkem luxusnim autobusem, jake tady v Iranu jsou skoro vsechny (Volvo), a cekali jsme ze cesta bude kolem ctyriceti hodin. Tesne pred Iranskyma hranicema se stala ale takova mala neprijemnost. A sice jednomu z nasich dvou ridicu, chteli Turecti policajti vzit ridicak za rychlou jizdu. Na uzke ceste prikazali otocit autobus, a jet na nejblizsi policejni stanici, problem vyresit... Pri otaceni, do nas ale narazil minibus, ktery v te chvili jel do protismeru, a spadl na strechu z petimetroveho srazu dolu z cesty. My vsichni byli pri nazaru v autobuse a tak to vypadalo nejdrive desne, ale nastesti se nikomu nic nestalo, jen ridic minibusu byl lehce podreny na lokti, od rozbiteho skla. Byla to vylozene vina policajtu a tak reseni na policejni stanici trvalo celych devet hodin. Ty jsme vsichni z autobusu (my jedini ne-Iranci) travili v kasarnach, protoze policie a vojaci tady velice dobre spolupracuji... Nosili nam jidlo atd... Vsecko zle je ale k necemu dobre, protoze jsme se pri cekani seznamili se skvelyma lidma, kteri nas provazi prakticky doted. Nektere z nich proste musime navstivit pri ceste zpet, jak byli neodbytni. Lidi, to je tady v Iranu neco neuveritelneho. Uz jsme na serveru iCestovani napsali dost o pohostinosti a vlidnosti lidi z Blizkeho vychodu (Syrie obzvlast), ale verte nebo ne, tohle je neco skveleho. Pruvodce Lonely Planet, ktery je psan predevsim pro Americke, Anglicke nebo Australske ctenare byva vetsinou opatrny na vyroky, ale o Irancich pise doslova ze jsou patologicky pohostini a mili... Musime dat jenom za pravdu. Potkavame neprilis mnoho turistu, ale ti kteri tady jsou se spolecne s nami podivuji nad nedostatecnou, nebo mylnou informovanosti o teto zemi u nas doma. Zeme je to nad ocekavani moderni, prekvapive cista, se spoustou opecovavanych parku a milych lidi.

Nekteri z turistu tady jsou opravdu obdivuhodni. Dnes jsme potkali skupinku ctyr anglicanu z Maidstone, a nejmladsi z nich je pani, ktera ma 54 let! Jsou tady na kolech, na ceste jsou 4 mesice a neplytvaji slova chvaly na Iran. Podle nich je Iran nejkrasnejsi a pro spoustu z vas taky prekvapive nejbezpecnejsi zemi kterou po ceste potkali. Vcetne evropskych zemi, kterymi museli na ceste z Aglie projet. Abych ukoncil pojednani o lidech a zemi, o kterem bysme mohli psat tydny, tak je treba rict ze to je neco co je treba zazit, protoze zpravy ktere se nam doma dostavaji o Iranu jsou tak srasne zavadejici, az to hezke neni...

Ale zpet k nasi ceste. Protoze mame jenom sedmidenni viza, tak jsme se rozhodli cestu naplanovat zhruba takto: na ceste do Pakistanu jsme zacali v Teheranu, odkud jsme se premistili do Esfahanu a budeme pokracovat dale pres Shiraz, Persepolis, Yazd k hranicim do Zahedanu. Na ceste zpet planujeme prodlouzit tranzitni vizum o dalsi tyden, takze snad budeme mit dalsich 14 dni na Iran.

Z toho co jsme zatim videli byl Teheran obri velkomesto se vsim vsudy. Zacpami, 20ti miliony lidmi atd. V Teheranu, v porovnani s ostatnimi mesty Iranu toho moc k videni neni, ale jak se obcas snazime vysvetlit mistnim lidem, je pro nas diky odlisne kulture zajimave prakticky vse. Teheran lezi pod celkem vysokymi horami, kde se v zime lyzuje! Udelali jsme si vylet lanovkou do techto hor (Darban), a protoze byl zrovna patek, tedy v Iranu den volna, byly hory plne piknikujicich Irancu. Nepotkali jsme ale ani jednoho turistu!

Tech odlisnosti tady od naseho zivota je spousta. Nejocividnejsi jsou cadory, tedy jakysi cerny pytel v kterem jsou zahalene skoro vsechny zenske od hlavy az k pate. V Teheranu obzvlaste ale jde videt obrovsky posun, ktery se podle mistnich udal za poslednich 15 let. Mladsi holky tento cador nenosi, ale maji neco jako kabatek po kolena a satek pouze do pul hlavy. Modernim Irancankam nechybi slunecni bryle, walkman a mobil na snurce kolem krku. V autobusech MHD sedi zeny v zadni casti, oddelene jakymsi zabradlickem od casti muzske.

Na nas jsou ale vsichni lidi bez rozdilu strasne mili a ochotni, casto nam nabizi cokoli co maji zrovna po ruce - bonbon, uz nabizeli i penize atd... Kdyz jdeme koupit po ranu vyborny chleba (je na delku metr dlouhy) do pekarny, vetsinou ho dostaneme zadarmo a penize jim proste nemuzeme vnutit. Stejne je to z dopravou v MHD. Kdy nam pri vystupu, misto aby si od nas vzali listky, jeste nejake dalsi vnuti. A tak nam listky pribyvaji ... :-) Milcu si diky cernemu habitu pletou sIrancankou a vzdycky jsou prekvapeni ze nejsme Iranci.

Esfahan, kde sedime prave ted na Internetu (je tady mimochodem celkem lehce dostupny a ceny taky klesly na cca 1 USD na hodinu), je uz opravdovou perlou Persie - tedy Iranu. Prekrasne a obrovske mesity, cele vykladane rucne malovanyma kachlema, bazary s perskymi koberci, tistenymi ubrusy, rucne malovanou keramikou. V Esfahanu jsou taky tri prekrasne kamenne mosty pres reku, na kterych kazdy vecer piknikuji snad tisice Irancu. Nocni osvetleni cehokoli - parku, mesit, mostu - je impozantni. I kdyz jsme meli jakousi predstavu o Iranu, tohle si asi nikdo, kdo sem jede poprve predstavovat nemuze. Tezko se to vsechno popisuje a snad reknou vice fotky. Dnes vecer odjizdime nocnim autobusem do Shirazu a Persepolisu.

12. zari Tak se opet ozyvame, tentokrat uz z Pakistanu! Takze zpet k ceste. Do Shirazu jsme dorazili brzy rano, jeste ale vecer pred tim jsme jako se nam to stava kazdou chvili byli pozvani na caj a nejake ty sladke pochoutky... Vetsinou se lidi vyptavaji na nasi zemi, a jak se nam libi u nich atd. tenhle byl ale trochu vice svetaznaly a tak jsme se s nim mohli pustit do reci o jejich nabozenstvi, vlade, vztazich mezi muzi a zenami a dozvedeli se tak nesmirne zajimave a prekvapive veci.

Nicmene do Shirazu jsme dorazili rano, a protoze jsme se citili celkem fit po noci v autobuse, tak hned vyrazili do Persepolisu. V hotelu, kde jsme se jeste pred tim ubytovali, nam nabizeli vlastni dopravu, ale za vice nez dvakrat vice penez nez mistnimi autobusy. Persepolis jsou ruiny chramu v pousti, jejiz pocatky sahaji 2500 let do historie. Odpoledne jeste obchazime par hezkych mesit, ktere tu jsou v Shirazu a ztracime se v obrim bazaru, a jen tak pozorujeme lidi, kteri nakupuji, prodavaji, smlouvaji... Dopravame si par ovocnych sejku, ktere jsou vyborne a v tom horku tak osvezujici...

Druhy den se jeste rano jen tak toulame ulickama Shirazu a ve dve hodiny jiz vyrazime na nadrazi a na dalsi nocni prejezd k Pakistanskym hranicim. Blizi se totiz doba vyprseni nasich sedmidennich tranzitnich viz. Jsme rozhodnuti po ceste zpet tranzitni, tydenni viza jeste prodlouzit a tak budeme mit celkem tri tydny na Iran, coz by mohlo stacit. Do hranicniho mestecka Zahedanu prijizdime jeste v noci prejezeni jako obycejne, protoze mistni lidi v autobuse byli neodbytni a tak jsme s kazdyma museli poveceret. Po nekolika vecerich jsme toho meli v dobrem slova smyslu plne bryle. Rano jsme jeste asi hodinu odmitali pozvani k jednomu typkovi, ktery nedal jinak nez ze musime videt jeho dceru atd... nakonec se nam ale podarilo mu vysvetlit ze chceme hranice prekrocit co nejdrive a prvnim busem prejet do Pakistanske Quetty. Tak nas tedy alespon svezl taxikem, jak jinak nez zadarmo. To jsme ale jeste nevedeli co nas ceka pri prechodu hranic.

Prechod byl jednoduchy, protoze uplne k hranicim, kam taxiky nemuzou, nas svezl celnik, ktery jel do prace. Fronta u nejake predbezne kontroly byla chaoticka a nekonecna. Nas policaj byl ale podle vsecho vysoce postaveny oficir, protoze vyskocil z auta a vsichni ostatni jeho podrizeni zacali kopat do ostatnich aut, at jedou zpet. My projeli jako prvni, bez jakekoli kontroly.

Pak nasledovala rutinni hranice, kde byli Iranci prijemni a upovidani, a Pakistanci nas nechali cekat pouhou hodinu. Ani je nenapadlo nakouknout do baglu.

Za hranicema nastava teprve ta prava asie a pravdu ma ten kdo tvrdi, ze opravdova asie zacina az v Pakistanu. Po Iran jsou to ciste a civilizovane zeme se vsim vsudy. Za hranicema s Pakistanem nastava skok o stoleti zpet. O to je to ale pro nas zajimavejsi. Pohranicni vesnicka Taftan je plna rozpadlych chysi z plechu a maximalne jeste z hliny nebo igelitu. Vsichni se zivi jako vekslaci, tedy smenou penez, ale zkouseli na nas nehorazny kurz. Po dlouhem smlouvani jsme to trochu ukecali, ale presto menime jen 50 USD na nejblizsi dobu. Lidi jsou nicmene strasne prijemni a vsude nabizi caj k piti, pozyvaji na jidlo atd. Tady uz se ale musime mit trochu na pozoru s tou vodou a jidlem. Caj by ale mel byt ok, tak si jich dopravame asi 10 (u ruznych rodinek). Zenske jsme v cele vesnici vubec nevideli a jsme prekvapeni, kdyz se opatrne ptame, kde jsou, jak ochotne a radi vysvetluji, ze proste jsou doma pod zamkem. Uz na prvni pohled je dnesni Iran dalece rovnopravnejsi zemi, pokud se tyka vztahu muze s zenou. To je pro nas celkem prekvapko.

Je silene horko, asi 45 stupnu ve stinu a mistni si libuji ze v tuhle rocni dobu uz je to v pohode... Prvni autobus odjizdi asi az po peti hodinach cekani a nas jeste o hodinu pozdeji. Autobusy jsou narvane k prasknuti, tak ze nemame kam dat nohy. Sedaky jsou uz tak blizko u sebe a s vidinou 14 hodin cesty do Quetty nas uklidnuje jenom to ze v porovnani s cestovanim v Kambodzi to je pohoda.

Dnes rano asi 50 kilometru pred Quettou na tradicni policejni kontrole, si nas autobus vytipovali a zacali cely prohledavat. Samozrejme ze byl k prasknuti nacpany pasovanyma vecma z Iranu. Tak se chvili vykladaji vsechny veci, pak majitel autobusu uplatil policajta s nejakou vyssi sarzi, tak se zase vse naklada, protoze ale asi neuplatil dost, tak za pet minut se zase vsechno vyklada... Hromada veci se zda vetsi nez je autobus a protoze to vypada na prestavku nekolik hodin, mozna i dnu, tak na to kasleme a stopujeme dodavku, kterou prijizdime do Quetty. Ujima se nas jeden strasne mily Afganec, ktery nam pomaha najit hostel, vyznat se v autobusech apod. Opet nastava vymena adres a my uz travime den zaslouzenym odpocinkem...

16. zari Jsme opet o kousicek bliz k planovanemu cili nasi cesty, tedy k Pakistansko-Cinske hranici. Konkretne jsme v Peshawaru a dnes vecer odjizdime nocnim autobusem do Chitralu, coz uz je uprostred pohori vysokeho kolem 7700 mnm. Z Quetty jsme odjeli autobusem, ktery mel jet 24 hodin do Peshawaru, ale kvuli castym a zdlouhavym policejnim kontrolam v prubehu noci se to protahlo o par hodin (jen asi o 6 hodin). Scenar techto policejnich kontrol byl vzdycky stejny. Policajti zastavili nas autobus, neco si na nem nasli, a pote se zacali hadat s ridicem i majitelem busu. Po nejake dobe kdy ridic dal policajtovi do ruky penize, se v lepsim pripade pokracovalo dal. V tom horsim pripade, kdyz to policajtovi nestacilo, trvala hadka i nekolik hodin, proste nez se dohodli na uplatku.

Jinak za posledni dva dny jsme neutratili v podstate ani korunu, diky neuveritelne pohostinnosti mistnich lidi... Vzdycky kdyz mel autobus zastavku na jidlo, nebo kvuli modleni (muslimove se musi modlit 5x denne) tak i pres nase vehementne odmitani, nam vzdycky objednali nejake jidlo a piti... jeste jsme neprisli na zpusob jak pohosteni odmitnout. To snad ani nejde! :-) Dobra vec ale byla, ze nas ridici pokazde vzali s sebou do jejich VIP mistnosti s klimatizaci a lepsim jidlem, nez dole v restauraci. Celou noc bylo totiz silene horko a my se koupali ve vlastni stave potu. Takze ochlazeni, i kdyz jen treba na pulhodinku prislo vhod. Dokonce i kdyz jsem sel koupit piti do autobusu, na pozdeji, tak me nekdo stopnul a koupil to za me a nedovolil mi zaplatit... My si opet jenom smutne zkousime predstavit jestli by se neco takoveho mohlo stat cizincum u nas ... zvlast, kdyz mistni na tom financne urcite nejsou lip nez my ... bohuzel, jiste je ze nemohlo!

Prijezd do Peshawaru uz byl trochu poznamenan prejezdem prvniho pohori, ktere trochu naznacuje co bude nasledovat vice na sever ...
Peshawar je mesto hodne podobne tem ostatnim v Pakistanu. Chaos, smrad z aut, motoriksu, a vseho ostatniho, plny lidi a zmatku. Presto, nebo mozna prave proto ma svoje kouzlo, hlavne cast, ktere se rika "Stare mesto". Potkavame konecne nejake turisty, na jejichz nedostatek si mistni stezuji a nerozumi mu... Opravdu, uz posledniho pul roku je Pakistan prakticky bez turistu... My potkali pouze v Quette jeden par se dvema malyma detma, kteri Pakistanem jenom projizdeji do Indie a dalsi az tady v Peshawaru. Odhady poctu turistu v Pakistanu jsou takove ze by je clovek spocital na prstech. Spolecne se ale podivujeme nad neuveritelnou silou medialni propagandy, kterou nam doma serviruji. Dokonce ani navsteva Afganistanu tady nezni tak posetile, jak by se zdalo z domova. Jeden z turistu, ktery je zde s nami ubytovany, je American (!), ktery se prave vratil z mesicni cesty z Afganistanu. No a ostatne kazky dalsi kdo tady je, do nej chysta. Ono pri dodrzovani urcitych pravidel, je Afganistan stejne bezpecne misto jako kterekoli jine na svete... Navic silne strezene vojaky v ulicich atd... Jedinou nevyhodou je to ze diky zurnalistum je ubytovani v Afganistanu pomerne drahe v porovnani treba s Pakistanem. Navic viza stoji 30 USD na osobu, a taky nemame tolik casu, takze my si Afganistan nechame na jindy :-) Taky me trochu vadi ze je to skoro jako moda, alespon odtud to tak vypada, protoze kazdy se zde, rozhodne tam zajet, pokud tak nebyl rozhodly predem. Skoto to vypada, ze tam jedou, proste proto ze se to tady nosi...

Co se tyka bezpecnosti v Afganistanu, tak docela verim vyroku onoho americana, vracejiciho se odtud po mesici. Historky o tom jak je to tam nebezpecne pochazi od novinaru, kteri tim ze sebe delaji prave ty nejodvaznejsi chlapiky. To ale samozrejme urcite neni pripad panu Sibiku a spol. kteri sami mluvi o relativnim bezpeci pri dodrzeni urcitych pravidel. Nicmene, pro ty z vas, kteri byste do Afganistanu chteli, po prijezdu domu sepisu par uzitecnych a hlavne cerstvych informaci, ktere jsem tady ziskal.

My se ale budeme drzet puvodniho planu a uz se tesime do Chitralu, Gilgitu a Himalaji ...

21. zari Po necelem tydnu jsme se opet dostali k Internetu a to v Gilgitu. Z Peshawaru jsme odeli nocnim minibusem, coz byla opravdu tvrda zkouska. Byli jsme totiz hodne unaveni a meli za to ze se v buse alespon trochu vyspime. Do minibusu ale nacpali tak 5x vic lidi, nez by bylo zdravo. Takze o zadnem spani nemohla byt ani rec. Navic cesta pres Lowari Pass (3100 mnm) byla dost divoka, protoze pohledy do rokle pod nami, kdy jsme byli nahli uz tak na spadnuti byly neco pro nas... Mistni se jenom smali. Maji tu cestu ale dobre zmaklou. Navic snad kazdou hodinu nas staveli policajti, abysme se zapsali. Maji proste celou nasi cestu pod kontrolou. Vzdycky na stanovisti kontroly nam pridelili noveho policajta s kalasnikovem. S tou bezpecnosti to tady myslim az trochu prehaneji, ale je to hlavne kvuli turistum, kterych po 11. zari citelne ubylo. Sila medii a dezinformaci je proste nekonecna. Je to ale jedine dobre pro nas, protoze v Pakistanu prakticky nejsou turisti a ceny padaji dolu. My po prijezdu do Chitralu, jsme museli jit na povinnou registraci na policajty, kde jsme se dozvedeli ze letosni rok, v oblasti Chitralu bylo jen 250 turistu a v nadherne oblasti Kalash walley (o te pozdeji) jen 150!!! Pritom uz prijezd do Chitralu naznacuje krasy zdejsi prirody. Krasne udoli s kaskadovymi policky a kolem hory s bilymi cepicemi. Nejvyssi Tirich Mir - 7708 mnm.

Protoze jsme do Chitralu prijeli hodne unaveni, tak se nejdrive ubytovavame v hotelu Al-Farooq, s obri terasou a vyhleden na krasnou Tirich Mir. No idilka. Zaslouzene usiname a skoro cely den jsme prospali. Vecer prochazime bazar a davame si dobrou veceri a opet nekolik (hodne) caju, od mistnich jako vzdy neodbytnych lidi. Druhy den se uz vydavame do udoli Kalash - coz jsou 3 prekrasne udoli, ve kterych zije zvlastni kmen nemuslimskych lidi tzv. Kalasu. Hlavne zenske jsou na pomery muslimskeho pakistanu hodne emancipovane. Nechodi zahalene, ale nosi dlouhe copy, barevne celenky a tuny koralku kolem krku. Taky vztahy mezi muzem a zenou se vice podobaji evropskym zvykum, nez okolnimu Pakistanu. Noc travime u prehodnych Kalashkych lidi, vecer jeste ochutnavame mistni speciality a hlavne vino, ktereho pijou mracna. Druhy den vyrazime na pesi turu, prochazime dve z tri udoli a za doprovodu milych policajtu (ti nas proste hlidaji vsude) se vracime zpet. Vezou nas nad pomery vzdelani mistni a tak se dozvidame opet neco o zdejsi kulture. Vecer se opet v Chitralu opalujeme a vychutnavame pohled na zasnezene vrsky kolem. Jinak co se tyka te policejni ostrahy, tak to opravdu az prehani, ale protoze jsme ted jedinymi turisty v Chitralu, tak si to muzou dovolit. Taky na ne prej tlaci vlada, hlavne po nestastne udalosti s ceskymi turisty pred dvema lety, aby se to uz neopakovalo. Zodpovednemu za zkriveni vlasu turistum hrozi kruty trest. Proto ta prehnana opatrnost. Tak me napada, kdyby se jeden takovy incident udal treba v evrope, jako ze se deji casto, jestli by takhle potom vyvadeli a hlidali turisty na kazdem kroku. Uz se mi to ani nechce psat znovu, ale bezpecnost pro turisty, se tady snazi zajistit az zbytecne presprilis.

Ale zpet k ceste. Vecer jeste domlouvame Jeep na cestu pres Shandur Pass do Gilgitu. Jeep je sice drahy, ale je to jedina moznost, protoze cesta ktera tu vede, to je spis necesta. Rano brzy vyrazime na cestu, ktera ma trvat dva dny. To kolem, co vidime lze stezi popsat, snad vic reknou fotky. Pred vecerem jeste zastavujeme u reky pod Shandur Passem a i kdyz voda mrzne, nas ridic do ni po pas vlezl se siti. Pri kazdem nahozeni vytahne minimalne dva pstruhy. Nachytal jich plny batoh na veceri. Tu delame na miste, kde travime taky noc a to primo u jezera nahore Shandur Passu (3810 mnm). Protoze nejsme vybaveni na takovou zimu jaka byla v noci (obleceni kupujeme az po ceste a zatim mame kazdy jenom jednu teplou mikinu), tak se rano, kolem seste budime zimou. Byl asi fest mraz, protoze je vse zamrzle. Nicmene vyrazime, abysme v Phanduru, vesnici pod kopcem, stihli dalsi Jeep do Gilgitu. Ten jsme samozrejme nestihli a tak z dvoudenni cesty se stava razem tridenni. Jeste se ale vecer posouvame s jeepem vezoucim kurata do vesnice Gopis, kousek bliz Gilgitu. Noc travime v hotelu na brehu ledovcoveho jezera. Rano uz konecne chytame jeep ktery miri az do Gilgitu, kde ted sedime. Nechceme tady ale zustavat pres noc, radsi hned pojedeme severneji do Karimabadu, coz je uprostred malebneho uzemi Hunza, kousek od Cinskych hranic.

26. zari Tak jsme opet v Gilgitu, po nadhernych par dnech na severu Pakistanu. Z Gilgitu jsme se vydali do Karimabadu, jednoho z nejmalebnejsich mestecek na severu Pakistanu. Karimabad je obklopen horami a ledovci a je odtud nadherny vyhled na udoli Hunza - plne terasovitych policek a ledovcu ... Za lepsich casu je Karimabad udajne preplnen tisice turistu. My potkali za 4 dny jenom dva Japonce.

Hned druhy den, protoze bylo krasne pocasi jsme se rozhodli se vydat na mensi jednodenni trek na Ultar Meadow. K ledovci pod vrcholem Ultar II, coz byl dlouho nejvyssi nepokoreny vrchol na svete. Mistni nam tvrdili, ze na vrchol je to dve a pul hodiny. Nam to ale trvalo asi ctyri silene hodiny. Taky nas i pres neprilis velkou vysku (asi 3500 mnm) celkem bolela hlava atd. Rikame si co to s nama asi bude delat, az budeme trochu vys. Nicmene na Ultar Meadow jsme odmeneni krasnym vyhledem. Vecer ochutnavame par mistnich dobrutek, domlouvame si dopravu Jeepem (jedina moznost) na pristi den smerem k Cinskym hranicim a silene unaveni spokojene usiname. Rano, poprve za celou cestu, se na obloze objevuji mraky a tak se rozmyslime, jestli cestu na Khunjerab pass neodlozime treba o den. Asi o dve hodiny pozdeji se prece jenom rozhodujeme vyrazit a pozdeji vecer zjistujeme, jak stastne to bylo rozhodnuti. Cestu nema cenu moc podrobne popisovat, to snad lepe popisi fotky. Jeli jsme pres Passu s ledovci, provazovymi mosty a horami, do Sostu, kde travime prvni noc. Sost je takove velke celni prekladiste, kde se taky da koupit mimo jine Cinska ryzova palenka. Ridic, ktery s nami jel jednu prinesl na ochutnani ... Tak nejak si predstavuju ze chutna okena. Pekny hnus. Docela se divim, ze kvuli tomuhle mistni riskuji pul roku vezeni, ktere maji v Pakistanu za piti, nebo drzeni alkoholu. Druhy den rano vyrazime uz na Khunjerab pass - hranicni prechod mezi Pakistanem a Cinou (je to nejvyse polozena hranice na svete - 4730 mnm). Nahore je pekne kosa, vsechny kaluze a jezirka zamrzle, a taky nas chytlo na chvili snezeni. Nastesti i vykouklo slunicko a pohostinni Pakistansti celnici nam uvarili caj ve svem stanu. Na Cinske strane nebylo ani nohy a tak se v klidu prochazime na Cinske strane za ostnatym dratem, podobne jako byl kdysi u nas. Karakoram highway, nekdy taky nazyvana osmym divem sveta, hranicema ale nekonci. Cela vede z Islamabadu do Cinskeho Kashgaru. Ma pres 800 km a prochazi ctyrmi nejvyssimi pohorimi sveta (Pamir, Hindukush, Himalaje a Kasmir). Na ceste zpet jsme opet byli pozvani na nekolik caju a k jedne rodine taky na jejich mistni specialitu. Chute tady maji obcas prapodivne (teda z naseho evropskeho pohledu) - caj piji s mlikem a soli, placky - ghali - neco jako capati, nebo vajicka zase nesoli vubec atd. Zpet do Karimabadu se vracime pozde vecer a uz premyslime o dalsi hore, na kterou se pojedeme podivat. Tentokrat uz to bude asi opravdova velehora - Nanga Parbat. Ted prave jsme v Gilgitu, ale nechceme se tady moc dlouze zdrzovat a hned zitra brzy rano odjizdime na mensi trek do Fairy Meadows, vychozi bod pro turu do zakladniho tabora Nanga Parbatu. Vzhledem k nedostatku casu, ktery nas tlaci, budeme muset nechat na priste tak nadherne mista, jako jsou treba Skardu pod K2 apod. Myslim ale nez chtit stihnout vsechno je lepsi si vice vychutnat mista, kde jsme.

Ted je uz po seste vecer a museli jsme se jeste vratit na Internet, protoze jsme se zrovna byli podivat na zapas Pola - neco jako hokejbal na konich. Byl to pro nas dost silny zazitek. Vsichni byli radi ze nas tam vidi, usadili nas do VIP tribuny, kde sedeli majitele klubu a jini prominenti. Jinak hra je to dost divoka, skoro bez pravidel. Ukolem je dostat mic do branky za kazdou cenu.

30. zari Dnes mame trochu pech a malinko se nam prekazily plany. Zacnu ale tim, jak pokracoval nas vylet po horach. Z Gilgitu jsme brzy rano vyrazili na nadrazi, kde jsme naskocili do mistni dodavky, ktera jela smerem na Chilas. Nechali jsme se vyhodit u odbocky zvane Raikhot bridge. Tady uz cekaji manici z vesnice pod Nanga Parbatem - Tato, kteri vlastni pozemky pres ktere vede cesta k hore. Uctuji si proto zlodejske penize (na nase asi petistovku) za hodinovou cestu Jeepem. Nicmene, protoze nejsme az tak trenovani, a osmihodinova chuze s tezkymi bagly do hodne ostreho kopce se nam zda byt dost tvrda, tak platime (jsme to ale zbabelci :-) ). Az po ceste dolu si uvedomujeme, jak dobre jsme udelali. Jeste z konce cesty Jeepem (taknodrom je vystiznejsi) je to dobre dve a pul hodiny ostreho stoupani. S bagly kolem 15 kilo, celkem nic moc. Zedreni dochazime do kempu Fairy meadows, ktery je normalne celkem turistickym mistem. Uz jsme vickrat naznacili, ze ted je v Pakistanu turistu, ze by se dali spocitat na prstech ruky. Takze jsme tady samozrejme sami. Presto tvrde smlouvame cenu spani ve stanu - i tak to bylo celkem drahe 4,5 USD. Nakonec ale se jim nas asi zzelelo, a taky vzhledem k pocasi nas za stejnou cenu nechavaji v nadherne srubove chaticce. Protoze vecer se spustila poradna fujavice a do rana napadlo par centimetru snehu, tak to hodne ocenujeme. Meli jsme jenom strach o pocasi, protoze uz jsme v poradnych horach, nejakych 3200 mnm a tak si uvedomujeme, ze muze byt skarede, treba tyden. Vecer nebylo videt ani na dva metry, natoz tak Nanga Parbat. Rano nas ale probudilo nadherne rozzarena hora a protoze jsme asi deti stesteny, tak dalsi dva dny bylo proste nadherne. Vydavame se tedy na trek do zakladniho tabora. Po celou dobu mame nadherny vyhled na Nangu Parbat, a taky citelne pribyva snehu. Po nekolika hodinach stoupani dochazime az ke kraji ledovce Raikot, a stojime primo pred zakladnim taborem Nangy Parbat. To uz jsme ve ctyrech tisicich metrech a po kolena ve snehu, takze se nejde zrovna nejlip. Navic nas pekne smahlo slunce a doted skucime spalenim. Uz se nemuzeme dockat na fotky a doufame ze budou stejne hezke jako skutecnost. Byl to asi nas nejhezi zazitek v zivote. Trek z Fairy Meadows do zakladniho tabora a zpet zvladame za jediny den, a vychutnavame si noclehu v krasne srubovici.

Cestu zpet uz "statecne" zdolavame bez Jeepu. Je to prudke klesani a batohy nas tlaci dolu. Cesta dolu k ceste nam trvala cca 5 hodin a prichazime naprosto vyrizeni. Ted teprve ocenujeme, ze jsme zaplatili nekrestanske penize za cestu nahoru.

Abych se vratil k tomu, proc mame dnes trochu pech. Byli jsme totiz na Iranske ambasade v Islamabadu, kde jsme ted, zjistovat podminky pro ziskani tranzitniho viza na cestu zpet. Blahove jsme se domnivali, ze to bude probihat podobne jako v Turecku. Samotna cesta na ambasadu je utrpenim. O nekolik kilometru mimo diplomatickou enklavu, nas kompletne prosacovali, a vsechny veci, vcetne fotaku a filmu jsme museli nechat lezet na louce. No to bylo neco na me. Kdyby nekdo neco ukradl, tak nedostanu nic, ale co vic, ty nafocene filmy. Specialnim autobusem, uz prohledani, jsme se dostali na ambasadu, kde se dozvidame, ze je nutny doporucujici dopis z domaci ambasady. Protoze Milci ale pred odjezdem zamitli viza, je nam jasne ze toto by nebylo nejjistejsi. Navic i po obdrzeni dopisu, coz by mohlo trvat tyden, trva vyrizeni tranzitniho viza dalsi tyden. Sakres, a tolik casu nemame. Je to k vzteku, ale proste nemame tolik casu a taky jinou moznost, nez do Turecka letet. Zbytecnych cca 5000 kazdy navic, oproti ceste po zemi! Takze dneska po celodennim behani kupujeme nejlevnejsi letenku z Pakistanu do Istanbulu - ta opravdu nejlevnejsi ma 2 mezipristani, v ABUDHABI a BAHRAINU! Taky to lita jenom 2x tydne a lety jsou uz obsazeny, takze musime letet o tyden drive, nez bysme chteli. No ale co, bereme to sportovne. Aspon se podivame po arabskem poloostrove, i kdyz jenom z letadla ...

2. rijna Protoze uz nemame moc casu pred odletem do Istanbulu, tak jsme se rozhodli zajet na otocku do Lahore. Lahore, je myslim nejhezci mesto v Pakistanu. Mimo nejakych historickych pamatek, a druhe nejvetsi mesity na svete (po te v Islamabadu), mesto hlavne poradne zije. Je to ten pravy asijsky zmatek, s prelidnenymi ulicemi, plnymi riksi, povozu s konmi a osly, plne smogu a hluku. Pred hlavnim vlakovym nadrazim jsme videli neuveritelne velike krysy. Hlavne po prijezdu z klidnych hor je to docela zmena. Radsi bysme to vymenili za ty hory, a proto jeste na posledni dny pravdepodobne pojedeme do Madyanu, mestecka ktere byvalo oblibene hippies, kteri zde travili i mesice. Proto dnes vecer odjizdime nocnim vlakem zpet do Rawalpindi, odkud se do Madyanu snad dostaneme - vse ale zalezi, jak bude vychazet doprava, protoze pateho uz musime byt zpet v Islamabadu a odetet do Istanbulu.

5. rijna Tak jsme zpet v Islamabadu, tedy lepe receno v Rawalpindi, coz je jakesi sesterske mesto Islamabadu. Do Madyanu jsme to prece jenom stihli, i kdyz za posledni dva dny jsme stravili kazdy den 7 hodin v autobuse namackani jako sardinky. Presto jsme se alespon zbezne stihli podivat po Madyanu - udoli Swat, prespat a druhy den v poledne se vydat zpet. I kdyz je Madyan a cely Swat celkem opevovany, tak s krasami udoli Hunza - hlavne Karimabadu, se to neda srovnat. Presto bylo prijemne vypadnout ze sileneho zmatku velkomesta. Dnes uz jsme zpet a o pulnoci se vydavame na letiste, odkud letime pres jiz zmineny Abu Dhabi a Bahrain do Istanbulu. Takze to je asi posledni pozdrav z Asie. Jeste stravime par dni, mozna tyden v Turecku a pak uz vlakem domu ... Cestu jsme tedy museli asi o dva tydny v Iranu zkratit, kvuli problemum s vizy, jak jsem jiz popisoval. Nicmene, s tim co jsme videli, tedy hlavne v Pakistanu, jsme vice nez stastni ... Doufam ze to nebude dlouho trvat a zpracuju fotky a dodam je na web. Snad vyjdou podle predstav a mate se na co tesit.

A jeste par veci na ktere jsme si vzpomneli a nenapsali ... Kdyz jsme si vzali taxik v Iranskem Teheranu a jeli k hotelu, taxikar si liboval v hudbe ktera mu hrala v radiu a silene ji zesiloval... kupodivu nam to nevadilo, byla to totiz Smetanova Vltava! • V Pakistanskem Chitralu jsme se pustili do reci s jednim manikem, proc nosi zenske burku (zakryva je cele, maji jenom par direk v miste oci, pres ktere stejne nejde videt a i tezko dychat) - rekl nam ze je to kvuli jejich ochrane! • Taky je nam obcas dost smutno kdyz slysime mistni vypravet jak jim chybi turisti (hlavne ty na nich zavisle) a kam ze se pry podeli ... z velkym smutkem v ocich rikaji - vzdyt nejsme tak nebezpecni. To jim davame hodne za pravdu, ale kolik dalsich lidi u nas? Informacni (nebo dezinformacni?) valku proste vyhrava jednoznacne USA proti muslimskemu svetu. :-( • Kdyz se reknou Himalaje, nebo krasne velehory, tak si vetsina lidi predstavi Nepal, nebo Tibet. Pravdou ale je, ze prave Pakistan, ma nejvetsi koncentraci vysokych vrcholu na svete. Je taky dalece levnejsi a nikde nebudete platit nesmyslne poplatky za trekovani pod horami. A co hlavne - v soucasne dobe v Pakistanu nepotkate mozna ani jednoho turistu - kdyz ano, tak par v cele zemi (kdo byl treba v Kathmandu, asi vi na co narazim). Takze i kdyz oficialni akce "Visit Pakistan" uz skoncila, presto, NAVSTIVTE PAKISTAN - nebudete zklamani!

Na zaver citat, ktery jsme meli napsany na dverich hostelu v Madyanu. Presne vystihuje rozdil mezi cestovateli a turisty:

Turista vi kde bude a kam pojede,
cestovatel vi kde byl ...


Pokud jsou v článku uvedeny ceny a není uvedeno jinak, jsou z roku 2002. To znamená že jsou více než dva roky (přesně 12) neplatné! Ale pro orientaci určitě poslouží dobře, aktuálnost cen si ověřte třeba v diskusním fóru.


Co ještě zde můžete najít?

A jak probíhaly přípravy na cestu?

Podívejte se do FOTOGALERIE na fotky
Vyhledejte si tipy na cesty, info kde pro víza atd

   

[Home] [Hledej na mapě světa] [Fotogalerie] [Poslat příspěvek] [Kontakty]
ISSN 1214-9136 Všechna práva vyhrazena (c) Design by Martin Danek MA.D.